Rodák ze Znojma Tomáš Kohoutek se narodil s vrozenou vadou – rozštěpem páteře. Celé školní i studijní mládí strávil na Kociánce v Brně. Sport ale začal v této škole pro handicapované dostávat prostor až v čerstvě porevolučních letech. Jeho kouzlu tehdy 13letý Tom propadl. Se sportem posléze procestoval velkou část světa. Tom je jasným důkazem toho, jak dokáže sport změnit a prozářit život hendikepovaného člověka.
Tome, kdy jste objevil krásu sportu?
To bylo čerstvě po revoluci. Byl jsem tehdy ještě žákem a navštěvoval jsem Kociánku v Brně. S pádem totality se začaly hrnout peníze také do škol pro hendikepované a sport byl jedním z hlavních odvětví. Na Kociánce vznikly různé sportovní oddíly. Já se zapojil do atletiky. Začal jsem jezdit maratony na speciálních sportovních vozících – formulkách. Přestože mě to velmi bavilo a snad i šlo, po několika letech se přišly zdravotní problémy, takže jsem s tím musel skončit.
Ale to nebyl konec Vašeho sportu, že?
To rozhodně ne. Po atletice přišel basketbal, jako můj hlavní sport. Začal jsem hrát za oddíl Hobit Brno. Nakonec jsem se stal i reprezentantem a projezdil s basketem velkou část Evropy i světa. Basketu jsem se věnoval asi 25 let. Okrajově jsem se pak věnoval florbalu za oddíl Bulldogs Brno.
Ale i s florbalem jste se účastnil sportovních utkání, ne?
To ano, ale jen v rámci ČR.
Jak jste se dozvěděl o SKV Praha?
Jednou jsem byl na rekondičním pobytu ve Zlíně. Členové potápěčského oddílu SKV Praha tam měli přednášku, na kterou jsem se zašel podívat. Velmi mě navnadili, takže jsem se nakonec stal členem oddílu, naučil potápět a prozkoumal nejeden podvodní svět. Což je opravdu mimořádná zkušenost. Na potápění je skvělá ta svoboda pohybu bez vozíku, kterou jen tak člověk nemá možnost zažít. A i s tímto potápěčským oddílem jsem projel několik zemí.
S SKV Praha jsem se postupem času začal vydávat také na lyžařské a cyklistické akce.
A co je lepší? Monoski (lyže), nebo handbike (kolo)?
Za mě jednoznačně monoski. Baví mě ta čistá radost z té rychlosti a adrenalinu, když člověk sviští po svahu dolů. Mám rád rychlé sporty. Handbike je krásný pro to prostředí a přírodu, kterou člověk projíždí, ale jinak je to docela dřina. Ale i tak mám jízdu na handbiku rád.
Vidím, že sport je Vaše celoživotní vášeň. Co ještě máte v životě rád?
Cestování obecně. Účast v jednotlivých oddílech a družstvech mi dost otevřela oči i možnosti. Ale necestuji pouze v rámci sportovních týmů. Máme partu kamarádů (vozíčkářů i choďáků), se kterými vyrážíme po světě na vlastní pěst. Je to trochu dobrodružství, ale moc nás to baví. Navštívili jsme Egypt, Sardinii, ve Francii nás velmi okouzlila Paříž. Ale největší srdcovka je Thajsko. Tam je tak krásně, že už jsme tam byli 3x.
Tome, čeho byste v životě ještě rád dosáhl?
Ještě bych se rád podíval do zemí, kde jsem ještě nebyl. Lákala by mě i Jižní Amerika a Nový Zéland…
A poslední otázka: co byste popřál do dalších 30 let SKV Praha?
Ať SKV Praha zvládne takhle skvěle fungovat ještě alespoň jednou tak dlouho.
