Chcete nás podpořit?

Pošlete DMS SKV 30 nebo DMS SKV 60 nebo DMS SKV 90 na 87 777. Cena DMS je 30, 60 nebo 90 Kč. 

nebo pošlete trvalou dárcovskou SMS ve tvaru:
 DMS TRV SKV 30, DMS TRV SKV 60, DMS TRV SKV 90 na telefonní číslo 87 777
(Každý měsíc Vám bude automaticky odečtena částka 30, 60 nebo 90 Kč)
 
Tvá pomoc mění svět k lepšímu.
Více informací na www.darcovskasms.cz

Roman Telička – člen oddílu potápění, kterému proudí v krvi pořádná dávka adrenalinu. Potápění do pořádných hloubek je pro něj to pravé.

Roman (nar. 1972) je rodákem z Ostravy. Vždycky ho přitahoval zvuk motorů – nejvíc motorky, které jsou jeho celoživotní vášní. Jezdil enduro závody, motokros i autokros a rallye. Jednou, když se vracel z motocyklového tréninku, měl na motocyklu nehodu, při které si polámal tři obratle a poranil míchu. Bylo mu 41 let. Rok se dával do kupy, nejprve v nemocnici a posléze v Rehabilitačním ústavu v Hrabyni. Nedlouho před úrazem se Roman rozvedl. Stál na životní křižovatce a přemýšlel, kterou cestou se vydá. V té době jeho kamarádi zakládali v Ostravě atletické sporty pro vozíčkáře. Z Romana se stal sportovec s pestrou škálou nejrůznějších sportů.

Nejsi na vozíku úplně dlouho, jak se Ti to přihodilo?

Jel jsem na motorce z tréninku domů a probral jsem se až po třech týdnech v nemocnici. Já si z toho úrazu nic nepamatuju. Jen vím z vyprávění, že mě našli dobrovolní hasiči z Martinova, kteří jeli náhodou kolem. Byli proto u mé nehody jako první, protože to bylo na odlehlé polní cestě. Jeden z hasičů se mě prý ptal, jestli cítím nohy a já mu řekl, že ne. Když přijel doktor, chtěl, aby mě naložili na lehátko. Hasič zasáhl, aby se mnou nemanipulovali a vytáhli přenosovou desku, že mám zřejmě poraněnou páteř. Snad i díky jeho zásahu nemám míchu přerušenou celou a i proto jednou nohou mohu částečně hýbat. Ne sice dokonale, ale pomoc to je. Při třech zlomených obratlích je to docela úspěch. Stejně je to paradoxní – při závodech na motorkách jsem už tolikrát padal i ve velké rychlosti, ale vždycky to bylo v pohodě. Pak jeden lehký pád při cestě domů… a bylo to…

Vždycky jsi byl vášnivým sportovcem? 

Od 10 let, kdy jsem přičichl k benzínu a jízdě na motorce, se z toho pro mě stala celoživotní vášeň. Ještě jako mladý kluk jsem v Ostravě postavil – tehdy na černo – za chemičkou, motokrosovou trať. Postupem času se ta trať vylepšovala, až se tam nakonec jezdí mistrovství republiky a je z ní oficiální trať. Jezdil jsem závody motokrosu a hlavně enduro. Běžeckých sportů jsem moc nedělal, protože v mládí na mně spadl strom a přerazil mi holeň a rozdrtil kotník, bolela mě a otékala. Jediné, co mi šlo a bavilo, byl hokej, cyklokros a lyžování. Ale vše jen rekreačně. 

A jak se to stalo, že je z Tebe dnes velký sportovec? 

Když jsem byl na rehabilitaci v Hrabyni, dumal jsem, co bych dělal. V té době kamarádi vozíčkáři zakládali v Ostravě atletické sporty pro vozíčkáře. Začal jsem tedy házet koulí, diskem a oštěpem. Zúčastnil jsem se pár závodů v ČR a vydal se i na závody Grand Prix do Berlína, kde jsem si vyházel 3. místo ve vrhu koulí. Ale začal jsem mít zdravotní problémy z přetížení zápěstí, takže jsem se po dlouhodobé léčbě musel tohoto sportu vzdát, abych mohl na vozíku nějak dál fungovat.

To ale nebyl konec Tvých sportů, že? 

To tedy opravdu ne. S atletikou jsem tedy skončil na závodní úrovni, ale začal jsem dělat florbal za ostravský tým FBC Abak Ostrava.

A k tomu jsem přibral paratrap – sportovní střelbu z brokovnice na asfaltové holuby. Tomuto sportu se teď věnuju asi nejvíc. Už jsem byl i na zahraničních závodech, zatím bez významnějšího úspěchu, ale jednou to určitě přijde. 

A ještě mě kluci přemluvili na tréninky parabasketbalu, když extraliga paraflorbalu se v momentální situaci nehraje. Je to na stejném typu sportovního vozíku, tak proč to nezkusit. A v zimních měsících rád lyžuji na monoski. Teda pořád se to snažím naučit…

Když jsi ten milovník motorů a motorek, jezdíš na čtyřkolce?

Tak určitě, pokud je příležitost, svezu se. Ale jak teď říkám: „Rychlý už jsem byl… Rychlejší už nebudu.“ Závodit v tom sportu opravdu nehodlám, ale projedu se rád.

A nestýská se Ti po světě motorů?

Já se řevu motorů nikdy nevzdám. Jezdím na různé soutěže rallye a enduro, i mimo ČR. Mám tam spoustu kamarádů. Jednou mně svezl i Honza Kopecký vozem Škoda R5. Mým koníčkem je opravovat motorky. Za ty roky u motosportu jsem posbíral spoustu dílů a motorek, tak bych je chtěl časem jednou zprovoznit. To mě baví. Ale nemám na to moc času. Dělám toho tolik, že nemám moc času ani na práci – tedy vykonávat nějaké zaměstnání, které by mně bavilo. Pracovní vysedávání u počítače pro mě moc není, i když u něj strávím nějaký čas sháněním dílů na ten můj koníček.

Jak ses dostal k SKV Praha?

To bylo přes Paraple, kde jsem měl možnost vyzkoušet několik sportů. SKV Praha s Parapletem spolupracuje. Paraple ukáže možnost sportů a v SKV Praha se jim věnují a rozvíjí je.

Takže jsi členem outdoorového oddílu?

To ne, já jsem členem jen potápěčského oddílu. V Hrabyni byla kdysi přednáška o potápění vozíčkářů, tak jsem to zkusil a líbilo se mi to. Navštívil jsem několik tréninků a začal jezdit na potápěčské výpravy po Čechách i do zahraničí. 

Co Ti na potápění přijde nejlepší?

Já po tom toužil už dlouho. Už od mládí, ale nikdy na to nebyl čas a vlastně ani peníze. SKV Praha mi to umožnili. Stačilo pár tréninků v bazénu a mohl jsem vyrazit na potápěčskou akci do lomu, kde mají vše zpřístupněné pro vozíčkáře. Na potápěčských akcích je spousta dobrých lidí, kteří dodají a nachystají celou výstroj. Já se jen obleču do neoprenu a hupsnu do vody. Mám rád plavání a v letních měsících i chladnou vodu. Klidně si 1-2 hodiny jen tak plavu a šnorchluju, pozoruju a krmím ryby, než na mě přijde řada s přístrojem. Většina ryb se pohybuje tak od jednoho do pěti metrů pod hladinou. V potápěčských lokalitách se ryby potápěčů nebojí, a když zůstane potápěč chvíli v klidu, ryby připlují až k němu a začnou jej okukovat a čekají, co jim dá. Ale abych ti odpověděl, co na tom mám nejradši, tak je ta volnost, zvlášť když jsi na vozíku.

A máš rád také vodní sporty?

Ano, chodím rekreačně plavat. Rád plavu s ploutvemi, i když vlastně hýbu jen jednou nohou. Ale s jednou ploutví se plavat nedá, to mě přetáčí. Takže matu tělem, neboť s ploutvemi nevypadám jako typický vozíčkář.

A samozřejmě mám rád vodní skútr. Zkoušel jsem i vodní lyže, ale byl jsem víc pod vodou, než na lyžích. Budu to ale zkoušet dál.

Čeho bys v životě ještě rád dosáhl? Co bys ještě chtěl?

Dostat se s paratrapem na Paralympiádu a s potápěním k moři na korálové útesy.

Co bys popřál Sportovnímu klubu vozíčkářů do dalších let?

Spoustu dobrých a nadšených lidí, kteří se rádi přidají a pomůžou SKV Praha v rozvíjení sportovních aktivit hendikepovaných.