Chcete nás podpořit?

Pošlete DMS SKV 30 nebo DMS SKV 60 nebo DMS SKV 90 na 87 777. Cena DMS je 30, 60 nebo 90 Kč. 

nebo pošlete trvalou dárcovskou SMS ve tvaru:
 DMS TRV SKV 30, DMS TRV SKV 60, DMS TRV SKV 90 na telefonní číslo 87 777
(Každý měsíc Vám bude automaticky odečtena částka 30, 60 nebo 90 Kč)
 
Tvá pomoc mění svět k lepšímu.
Více informací na www.darcovskasms.cz

Martina Henrichová – vedoucí tanečního oddílu, kterou před její taneční vášní nezastavil ani vážný pád při taneční vyhazovačce.

Martina se k tanci dostala již v devíti letech, tančila v několika skupinách, z nichž dvě založila (E- motion, Mintaka). Několik let působila jako lektor v plzeňském Centru tance. Se skupinou PilsenCheerleaders zvítězili na mistrovství republiky a probojovali se až na mistrovství Evropy. Velkou zálibou byla pro Martinu tvorba choreografií, které se věnuje dosud v Tanečním oddílu. Věnovala se tvorbě maturitních předtančení a organizovala další taneční a společenské akce. Získala magisterský titul na filozofické fakultě, doktorské studium etnologie však musela kvůli úrazu přerušit. V únoru roku 2013 během tréninku při nácviku akrobatického tanečního prvku nešťastně spadla, rozdrtila si krční obratel a poškodila si míchu. Následkem toho ochrnula od hrudníku dolů. Tato diagnóza zní kvadruplegie – Martina má ochrnuté dolní končetiny, trup a částečně i horní končetiny. Kvadruplegikům chybí funkční úchop a nefungují tricepsy. Martina je od tohoto nešťastného pádu upoutaná na invalidní vozík a při naprosté většině běžných denních úkonů potřebuje asistenci. Tanec pro ni ale znamená životní radost. Nevzdala se ho a po roce od úrazu založila v SKV Praha taneční oddíl a začala tančit – na vozíku. Oddíl vede doposud.

Vím, že jsi tanečnice tělem i duší. Jaké bylo smířit se s tím, že už nemůžeš tančit?

Nechtěla jsem se s tím smířit a doufala, že se na ty nohy zase postavím. Rozhýbala jsem tedy ramena částečně i hrudník a ruce. Ale hned od začátku jsem se snažila využít i to málo, co mi z možností pohybu zbylo, abych mohla tančit aspoň trochu. 

Co ti nejvíc chybí z předúrazového života? Tanec?

Samostatnost a svoboda. A taky nezávislost – chybí mi možnost, když se pro cokoli rozhodnu, jít a udělat to. Ke všemu potřebuju asistenci. Už jen vyrazit z domu znamená zorganizovat někoho, kdo mi pomůže. O možnosti kamkoli se vydat třeba autem ani nemluvě…

O to víc je obdivuhodné, že jsi založila taneční oddíl v SKV Praha, který je nejmladším z oddílů sportovního klubu. Bylo těžké taneční oddíl rozjet? 

Po pravdě řečeno ano, bylo. Nejtěžší bylo sehnat členy. Začínali jsme v počtu 3 vozíčkářky (já, Míša Krunclová, Anička Krátká) a několik zdravých holek z mé bývalé taneční skupiny E-motion. Dělaly jsme s oddílem spoustu náborových akcí. Lidem se to líbilo, ale bylo a je těžké najít člena, který by chtěl kromě tréninků jezdit na vystoupení. Od začátku je náš oddíl koncipován tak, že budeme připravovat různá předtančení a jezdit na společenské akce a reprezentovat klub.

Jak často se scházíte a kde? Jak probíhají tréninky?

Máme několik paraleně fungujících samostatných tanečních skupin. Jednu skupinu vedu v Plzni já – scházíme se zhruba 1x týdně a vystupujeme na společenských akcích. Stejně tak 1x týdně probíhají kurzy společenských tanců v Praze pod vedením Vítka Rázka. S ním trénují i vozíčkář Rosťa Vyhnálek s tanečnicí Zuzkou Chalupovou, naši reprezentanti. Nově s Vítkem začala trénovat také Anička Krátká, naše nejnovější želízko v ohni na mezinárodní soutěže. Ta nás občas reprezentuje ještě s dalšími dvěma děvčaty s vlastními vystoupeními na společenských akcích. A k poslední jmenované skupině patří také Tereza Vaďurová – lektorka, která vede worshopy v centru Paraple i v naší plzeňské skupině a pomáhá nám také s tvorbou a nácvikem vystoupení.

Kam bys chtěla oddíl směřovat?

Dlouhodobě je tu tendence věnovat se společenským tancům, což nemůže být moje cesta, vzhledem k vysokému míšnímu poranění. Navíc mě to celý život táhne ke svobodnějším a výrazovějším formám tance. Společenské tance tedy vede Vítek Rázek a je v tom velmi úspěšný, zejména na soutěžním poli. Já se budu dále věnovat modernímu tanci, street dance a vystupování na společenských akcích. 

Čemu se ráda věnuješ, kromě tance, co ti dělá radost?

Hodně sleduju hudební scénu a taneční videa, neboť nové neotřelé nápady do tanečních tréninků i vystoupení se vždycky hodí. V létě ráda plavu, přestože to představuje zorganizovat několik asistentů. Ráda cestuji a jezdím na výlety do přírody. Ráda taky jezdím a posiluju na hanbike-dopohonu (přídavném pohonu). A velkou radostí jsou pro mě naši pejsci teriéři – Pepíček a Cornell. Přes zimu hodně čtu. Baví mě detektivky, ale i humoristické povídky.

Co by sis ještě v životě přála, čeho bys chtěla dosáhnout?

Ráda bych se přestěhovala do vhodnějšího a bezbariérovějšího bydlení. Ideální by byl přízemní dům se zahradou. Chybí mi možnost vyjet samostatně ven, na vzduch. Bydlím v patře a v domě je plošina, ke které ale potřebuju asistenci. A pak ještě pořád tak trochu doufám v zázrak medicíny, který by mi aspoň trochu pomohl zlepšit hybnost kdekoli na těle, abych byla schopná se o sebe postarat.

Co bys popřála SKV Praha do dalších 30 let?

Spoustu dalších pěkných akcí, spoustu zájemců o sport a spoustu asistentů a dobrovolníků, kteří jsou ochotni pomáhat. A minimálně jednou tolik dalších skvělých let.