Chcete nás podpořit?

Pošlete DMS SKV 30 nebo DMS SKV 60 nebo DMS SKV 90 na 87 777. Cena DMS je 30, 60 nebo 90 Kč. 

nebo pošlete trvalou dárcovskou SMS ve tvaru:
 DMS TRV SKV 30, DMS TRV SKV 60, DMS TRV SKV 90 na telefonní číslo 87 777
(Každý měsíc Vám bude automaticky odečtena částka 30, 60 nebo 90 Kč)
 
Tvá pomoc mění svět k lepšímu.
Více informací na www.darcovskasms.cz

Jitka Burianová – členka outdoorového oddílu, sportovkyně, žena s cimrmanovským humorem a milovnice kavárenských cyklo zastávek.

Jitka je rodilá Jihočeška, dlouhou dobu už ale žije v Praze. Od mládí holdovala horské turistice. Letní pomaturitní výšlap po rumunských horách se jí stal osudným. Noha jí ve skálách uklouzla a následoval pád, při kterém si poranila páteř i míchu. Psal se rok 2001. Z Jitky je od té doby paraplegička, ale její vášeň pro pohyb nic nezastaví. Nedlouho po svém úrazu rozšířila členskou základnu SKV Praha a nějaký čas dokonce vedla oddíl outdooru. Jitka je nadšenou pravidelnou plavkyní, hanbikerkou, potápěčkou a lyžařkou sjezdovou i běžkovou. V současné době pracuje na Ministerstvu životního prostředí, kde se věnuje environmentálnímu vzdělávání (vzdělávání o životním prostředí). Zároveň se nedávno stala „peer mentorkou“, což znamená, že svými bohatými zkušenostmi pomáhá čerstvým vozíčkářům při sžíváním se s jejich novou životní rolí.

Členkou SKV Praha už jsi dlouho, co pro tebe znamená sport?

Je to super věc, při které si člověk krásně vyčistí hlavu a navíc může být spoustu času venku. Jsem venkovní typ a ráda trávím čas v přírodě. A taky se ráda hýbu. Tuto vášeň mám vlastně už od mládí, kdy jsem ráda jezdila na kole a chodila po horách. To teď úplně nejde, ale tak zase aspoň po těch horách jezdím na handbiku. Což je super a moc mě to baví.

Vím o tobě, že jsi velmi aktivní člověk a nadšená sportovkyně. Jakým sportům se tedy věnuješ?

V období korony a teď po ní, vlastně nedělám skoro nic a dost si to užívám. Ale je to hlavně proto, že jinak jsem různých aktivit měla poměrně dost.

Hodně se věnuju plavání. Což v lockdownu moc nešlo. Od června se snažím chodit plavat opět pravidelně 2x týdně. Uvažuji také o tom, že se zas vrátím k jachtingu. Před koronou jsem se mu věnovala, ale v posledním roce jsem měla problémy s ramenem. Odpočinek mi prospěl a nabrala jsem síly do dalšího sportování. Ačkoli se jachting může na první pohled zdát jako jednoduchý sport, kdy se člověk jen tak veze a tahá za šňůrky, není to tak. Zvlášť za silného větru je to sport dost fyzicky náročný. 

Pak jsem taky majitelkou handbiku – kola pro vozíčkáře. Jízdu na handbiku mám ráda, ale věnuju se jí tak často a samozřejmě, že to ani nepovažuju za sportování, spíš za formu relaxace a pročišťování hlavy. Ráda jezdím samostatně, ale i v bandě s přáteli. Super pobytové cyklistické akce pořádá pro vozíčkáře právě SKV Praha. 

Občas jsem se také potápěla – s potápěčským oddílem SKV Praha. Což v lockdownu taky nešlo, ale možná se k občasnému potápění zkusím vrátit. 

A co zimní sporty?

V zimě ráda lyžuju na monoski.  A párkrát za zimu si vyrazím také zaběžkovat na sledge-běžce. To je ale taky slušná dřina a makačka. 

Můžeš přiblížit, jak vypadá, když vozíčkář běžkuje?

Vsedě. (smích) Je to podobné, jako při lyžování na monoski. Je to takové sedátko na dvou lyžích – běžkách. Sedí se na tom v podobném posedu, jako třeba při veslování. S tím rozdílem, že nohy máme k té sledgi přivázané. V rukou máme hůlky a těmi se souběžně odrážíme. Vzhledem k obrovské fyzické náročnosti není pro tento typ běžkování úplně vhodná kopcovitá krajina.

Tvá práce peer mentorky zní zajímavě, přibliž nám, v čem spočívá?

Prací peer mentora je pomáhat svými zkušenostmi s životem na vozíku jiným, méně zkušeným vozíčkářům. Řeší se třeba sebeobsluha, různé úpravy domácnosti a vychytávky, které zjednodušují život, zprostředkování kontaktů na sportovní a společenské vozíčkářské spolky, rady v oblasti kompenzačních pomůcek a další a další. Vlastně cokoli klient potřebuje a naše síly na to stačí. Přestože to vypadá jako jednoduchý pokec, je to občas dost náročné. Pro čerstvého vozíčkáře může být leccos zraňující, přeci jen se s tím každý sžívá různě. Rozhodně je tato práce přínosná na obě strany. Ačkoli já jsem tím, kdo je nápomocen, dost se tím také sama učím a rozvíjím. Teď mám 3 lidi a práce je to hodně zajímavá, i když ne vždycky lehká.

Co by sis v životě přála? Čeho bys chtěla dosáhnout? 

Vlastně bych řekla, že jsem ve svém životě momentálně celkem spokojená.

Co bys do dalších 30 let popřála SKV Praha?

Aby i nadále fungoval tak skvěle, jako doposud. A aby měl dostatek sponzorů, asistentů a spokojených klientů.